Kumbhméla - pračka hříchů   ( Tomáš Petr, Bulletin SPI 2 / 2001 )

Přicházím tmou s davem poutníků a ve vzduchu začínají rezonovat hluboké vibrace. Jako bych se blížil ohromnému sršnímu hnízdu. Hůůů, nebo spíš hluboké Óóóhhmmmm vystupuje odněkud z hloubky. Stojím na mostě, nad soutokem Gangy, Jamuny a mystické Sarasvatí, nad sangamem. Pod nohama v hloubce dvaceti metrů pulzuje tábor s třiceti miliony poutníků, svatých mužů a noviců. Sršní hnízdo se zahřívá okolo svých králů - sádhuů. Ti první k ránu vstoupí do řeky a smyjí z těla hříchy. Óóóhhmmmmm, je slyšet ze všech stran a dav mě postrkuje jako jednu třicetimiliontinu kupředu. Napravo i nalevo, kam oko dohlédne, září stanový tábor, podobající se sletu cirkusáků z celého světa. Právě kulminuje kumbhméla, největší náboženské shromáždění na zemi. Od devátého ledna do dvacátého února nového milénia probíhal u indického Iláhábádu, na soutoku tří posvátných řek největší hinduistický svátek - kumbhméla. Astrologové vypočítali, že dvacátého čtvrtého ledna nastane výjimečná konjunkce planet, další taková příležitost přijde až za sto čtyřicet čtyři let. A to už nikdo z žijících nestihne. Proto se už od začátku svátků valily k městu Iláhábád pestrobarevné, nekonečné řeky lidí. Odhady mluví o sedmdesáti až stu milionů poutníků.

Souboj bohů

Před tisíci lety bojoval podle hinduistické mytologie bájný Garuda (muž s hlavou orla a dopravní prostředek boha Višnua), o džbán nápoje nesmrtelnosti, a rozhodoval tak o budoucnosti naší planety. Během dvanáctidenního boje si čtyřikrát odpočinul a na těchto místech ulpěly kapky božského nápoje. Jedním z oněch míst je dávný Prajág, moderní Iláhábád. Dodnes se zde v místě zvaném Trivéní ("trojitý cop") slaví každých dvanáct let "svátek džbánu", kumbhméla. Dvanáct let proto, že den božský znamená jeden rok lidský. Mezitím slaví hinduisté v tří a šestiletých periodách svátky menší.

Posvátný soutok - sangam

Sangam je prastarý název pro soutok tří posvátných řek. Kalné Gangy, průzračně modré Jamuny a mystické Sarasvatí. Dvě viditelné řeky se stékají jako nohy, přecházející v trup, který dál plyne jako řeka Ganga. Mystická Sarasvatí ústí údajně mezi rameny obou řek. To je také místo, které vyhledávají miliony poutníků. Proud řek z každého sejme hříchy a odnese je pryč. Stačí se ponořit ve správný den. Hinduisté věří, že se v Ganze očistí a narodí v příznivějších podmínkách. Očista jim pomůže uspíšit řetěz nepříjemných reinkarnací i pozemských peripetií a ztotožní se co nejdříve s nejvyšším božstvím, s absolutnem. Jako první vstupují do řeky sádhuové - svatí muži, kteří se vzdali světského a nastoupili cestu k bohu. Oděni do oranžových rouch nebo jen pomazaní šedým popelem, který je jejich asketickým oděvem. Vstupují majestátně do proudu, rozhrnují hladinu na čtyři světové strany, pomodlí se, vteřiny soustředění a zahloubání se. Jenže tady není místo na soukromí. Proto rychle vycházejí z řeky a odvážejí je nazdobené traktory nebo náklaďáky zpět do tábora. Na řadu přicházejí obyčejní poutníci ze všech koutů Indie. Písčitý břeh sangamu zalijí drobná světýlka svíček posílaných po řece pro štěstí. Vzduch je provoněn stovkami santálových tyčinek a voda unáší oranžové květy afrikánů. Když přijde na poutníky řada, svážou své šaty do uzlíku, položí na břeh, vykoupou se a rychle pryč. Žena mi ve zmatku strká své sárí do náruče. Hlídám ho a fotím očistu. Někteří poutníci řádí ve vodě, většině je ale taková zima, že ani policisté nemusí zasahovat a vyhánět z vody, aby se na každého dostalo. Tam, zpátky, tam, zpátky, tetelí se barevné tečky poutníků a očištěné ženy nechávají vlát dlouhá sárí ve větru, jako plachty lidských plachetnic, které osychají. Svíčky, sepnuté ruce, šťastné pohledy. Všechny indické kasty jsou si tu rovny. Štěstí a úlevu čtu z tváří poutníků. K večeru po nich zůstanou jen ztracené cáry šatů, stovky trepek zašlapaných do písčitého břehu Gangy a hříchy plující k oceánu.

Rituály

Vchod do stanu sekty Nága Bábá ohraničuje slavobrána v křiklavých barvách. Centrální ulička patří svatým mužům a jejich družině. Také pandům, jejichž základní funkcí je dokumentace poutníků, jejich rodin a zanesení jmen do rodových knih, kde bude zmíněna účast na očistě při slavné Khumbhméle. Za to vybírají pandové do svých pokladnic tučné balíčky rupií. Obchod je pro ně tak důležitý, že se o své ovečky občas i pohádají. Většinou ale zachovávají dekorum. Namasté, kyne mi asketický naháč a já se zouvám a usedám mezi rozkošně pomalované muže s dready. Spínám ruce a ukláním se svatým mužům. Jsem přijat. Namasté. Klaním se trišúlu, trojzubému sádhuovskému "žezlu". Nahatý muž oděný popelem bere do rukou těžké kovové kleště, nabírá žhavý popel a tiskne mi palcem tečku na čelo. Silou. Krásně hřeje a já cítím, jak ze mne opadává únava. Chvíli se na sebe díváme a rituál mého očištění pokračuje. Móhan Giri nabírá trišúlem další várku posvátného popela a naznačuje, abych rozevřel dlaně, rozetřel popel a potřel si jím obličej. První pokus jsem nezvládl, popel byl příliš žhavý. Aha, chce to rychlými pohyby rozdrtit žhavé mezi dlaněmi. Jsem očištěný a popelavý jako nefalšovaný sádhu. Dostávám výbornou zeleninku a sladký čaj s mlékem v malém keramickém kalíšku kulhar, který je na jedno použití a odhazuje se za stany, kde se rozšlapáním opět mění v prach. Očištěn jsem ještě mnohokrát a mohl bych být i víckrát, kdyby se za to ovšem neplatilo. Usínám zmožen dojmy v jednom ze stanů pro návštěvníky za zvuku brumlavých modliteb a vzdálených prskavých tlampačů. Hřejivý pocit na čele od prvního akupresurního stlačení od sádhua si nesu do svých snů.

Co semlela kumbhméla

Kumbhméla je jedním z nejniternějších aktů, které může hinduista absolvovat. Přitom paradoxně nemůže být ani chvilku sám. Je to nejtolerantnější dav, jaký jsem kdy viděl. Kumbhméla je extrakt prastarých hinduistických obyčejů pomalu ustupujících moderním atributům. Reklamy na Colu, kolotoče, stánky s cetkami i obrovské tržnice na okraji tábora. Praví i falešní svatí, žebráci, artisté, hadaři i reportéři. Prodejci vody, prodejci světa štěstí i prodejci smytí hříchů v zastoupení. Posvátné krávy, psi, koňská spřežení a sloni - živé kasičky, kterým se dává mince do chobotu a oni ji podají nahoru svým pasažérům. Světelné reklamy a občas fungující internet. Obrovská šance pro dva miliony obyvatel Iláhábádu přivydělat si pár šlupek. A pro devadesát devět procent obyčejných poutníků je kumbhméla obrovskou šancí, jak smýt své hříchy, uspíšit strastiplné reinkarnace a stát se nejvyšším, totiž VŠEHOMÍREM.

 

zpět
 
 

 

 

 
(c) Kumbhamela, 2000-2001. Nekomerční šíření se povoluje a doporučuje.